Dopis Šríly Prabhupády Madhukara dásovi

Můj milý Madhukaro. Potvrzuji přijetí tvého dopisu ze dne 22. prosince 1972. S obsahem jsem se pozorně seznámil. K těm otázkám, které vznikají mezi manželem a manželkou. Žádáš mě, abych Ti dovolil opustit tvou ženu a přijmout stav vánaprastha. Tyto otázky musíš konzultovat s prezidenty a GBC a získat jejich svolení.

Ano, znám tvou ženu Lílášakti a vím, že je to velmi vážná a pokročilá žákyně. Ale teď jsi s ní ženatý a existuje určitá povinnost podle védského systému neboli podle systému vědomí Krišny. Tyto věci nelze brát na tak lehkou váhu, jinak se celá věc stane fraškou.

Jednoduše se oženit bez uvažování o závažnosti manželského života, a jestliže pak nastane jen malý problém, nebo když se mi moje manželka nebo manžel znelíbí, odejít pryč, všichni ostatní to tak dělají. Tímto způsobem se celá věc stává fraškou.

Říkáš, že vaše „soužití bránilo tvému pokroku“. Ale systém manželství ve vědomím Krišny by neměl být chápán tímto způsobem, že pokud dojde k nějaké nepříjemnosti, znamená to, že něco brání mému duchovnímu pokroku, ne. Jakmile je jednou přijat život grihasthy, i když může být občas obtížný, musí být naplňován jako moje předepsaná povinnost.

Zajisté je lepší zůstat svobodný, v celibátu. Ale přichází tolik žen, nemůžeme je odmítnout. Pokud někdo přijde ke Krišnovi, je naší povinností jim poskytnout ochranu. Krišna nás informoval v Bhagavad-gítě, že se k Němu mohou uchýlit i ženy, šúdrové a jiné nižší třídy lidí. Je tu tedy problém, ženy musí mít manžela, aby je chránil.

Samozřejmě, pokud ženy mohou zůstat svobodné a pokud je chrám dokáže vhodně ochránit, stejně jako v křesťanské církvi existuje ženský klášter pro systematický program zapojení žen a jejich ochranu, je to také pěkné. Ale pokud je zde sexuální touha, jak ji ovládat? Ženy jsou obvykle velmi chtivé, více než muži a jsou slabším pohlavím, je pro ně těžké dělat duchovní pokrok bez pomoci manžela.

Z mnoha důvodů musí mít naše ženy manžela. To je v pořádku, ale pokud poté co manžela získají tak on zase rychle odejde tak to pro ně nebude příliš šťastná situace.

Nyní neznám situaci ve tvém konkrétním případě, prostě ti dávám obecné pojetí neboli pochopení pozadí problému. Nikdy bychom neměli uvažovat o našem takzvaném pokroku jako podmíněném nebo závislém na nějakém souboru hmotných okolností, jako je manželství, vánaprastha, nebo to či ono.

Zralé porozumění vědomí Krišny znamená, že bez ohledu na stav života v němž se v současné době nacházím je vše Krišnova zvláštní milost vůči mně a proto toho co nejlépe využiji k šíření tohoto hnutí pro vědomí Krišny a uskutečňování mise mého duchovního mistra. Pokud beru ohled na svůj osobní pokrok, štěstí nebo cokoliv jiného osobní povahy, je to hmotné uvažování. Pokud nastala nešťastná situace ohledně manželství tak proč ses vůbec oženil? Co se stalo, stalo se, to je fakt, ale já jen poukazuji na to, že jednou jsi udělal něco bez řádného prozkoumání své skutečné odpovědnosti a nyní podobným způsobem uvažuješ o nějakém drastickém jednání. Zvaž to proto pozorně v tomto světle. V Bhagavad-gítě je jeden verš:

yasman nodvijate loko / lokan nodvijate ca yah
harsamarsa-bhayodvegair / mukto yah sa ca me priyah

 „Mám velice rád toho, kdo nikoho nezneklidňuje a koho nikdo nemůže zneklidnit, koho nerozruší radost ani žal a kdo nepodléhá strachu a úzkosti.“ (12.15)

Jedna chyba úsudku, které se často dopouštějí noví oddaní je, že kdykoliv dojde k nějakému problému nebo určité potíži mají za to, že podmínky nebo vnější okolnosti, za kterých se ty potíže odehrály, jsou jejich příčinou. To není pravda.V tomto hmotném světě existují vždy určité potíže bez ohledu na tuto či onu situaci. Proto pouhá změna mého zaměstnání nebo stavu života ničemu nepomůže. Protože skutečnost spočívá v tom, že pokud existuje nějaká potíž s ostatními tak je to můj nedostatek vědomí Krišny, ne jejich. Je to jasné? Krišna říká, že nejdražší Mu je ten oddaný jenž nepřivádí ostatní do potíží. Ve skutečnosti nepřivádí do potíží nikoho jiného. Snaž se tedy tu záležitost posoudit podle těchto bodů, ať už vystavuješ svou ženu nebo sebe nějakým potížím nebo ne.

Správné pochopení Bhagavad-gíty je Ardžunovo pochopení. Jinými slovy Arjuna dospěl k závěru, že musí konat svou předepsanou povinnost. Nikoliv však jako hmotnou povinnost – kvůli manželce, rodině, přátelům, pověsti, profesionální integritě, atd. – ne. Musí plnit funkce odpovídající své životnímu statusu pouze jako oddanou službu Krišnovi. To znamená, že oddaná služba je to co je důležité, nikoliv moje předepsaná povinnost. To však neznamená, že když předepsaná povinnost není to skutečné hledisko tak bych se jí měl vzdát, dělat něco jiného a myslet si, že oddanou službu lze konat za jakýchkoliv okolností, pro které se mohu svévolně rozhodnout. Krišna doporučil Ardžunovi aby zůstal takový jaký je, nenarušoval řád společnosti a neprotivil se své vlastní povaze jen kvůli pohodlí.

Naše předepsaná povinnost není libovolná. To znamená, že jakmile přijmeme činnost z nějaké oblasti, tak pokud jsme v našem chápání pokročilí, nebudeme ji měnit za jinou. Naopak, naše oddanost je tím důležitým faktorem. Tak co záleží na tom co dělám dokud jsou moje práce a energie zcela oddevzdané Krišnovi?
Stejně jako Krišna. Je Nejvyšší Osobnost Božství, nemá nic na práci, nemá co by dělal, přesto sem přichází aby nás naučil tuto lekci. Přijímá nejen svou předepsanou povinnost jako pasáček a královský princ, ale také přijímá manželský život, vstupuje do politiky, je filozofem, je dokonce i vozatajem během velké bitvy. Nedává příklad toho jak se vyhýbat své předepsané povinnosti. Pokud tedy samotný Krišna svým vlastním chováním ukazuje jaká je dokonalost existence, tak bychom měli na tento příklad dbát, pokud jsme sami inteligentní. Dokonce i za předpokladu, že je doma manželka s dětmi tak ani to nevadí a není to žádná překážka našeho duchovního života. A jakmile přijmeme tyto věci, předepsané povinnosti, neměli bychom se jich lehce vzdávat. O to jde.

Samozřejmě, naše předepsaná povinnost je být kazateli vědomí Krišny. Musíme se toho tedy držet za všech okolností, to je hlavní věc. Ženatý, svobodný, rozvedený, bez ohledu na životní podmínky, moje kazatelská mise není závislá na těchto věcech. Systém varnášrama dharmy je vědecky uspořádán Krišnou aby umožňoval osvobozování pokleslých duší zpátky domů, zpátky k Bohu. A musíme si rozmyslet, zda z tohoto systému uděláme frašku svévolným narušením řádu.

Nebude dobrým příkladem, když se tolik mladých chlapců a dívek bude tak nahodile brát a pak rozcházet, když ženy budou poněkud nešťastné a manželé je budou mnoha způsoby zanedbávat. Pokud dáme takový příklad, jak to pak bude správně pokračovat? Život hospodáře znamená manželka, děti, domov, tyto věci všichni chápou, proč je naši oddaní chápou jako něco jiného? Prostě mají určitou sexuální touhu, ožení se, a když to nenaplní jejich očekávání, okamžitě se rozejdou – je to stejné jako hmotné činnosti, prostituce. Manželka zůstane bez manžela a někdy musí vychovávat dítě. V mnoha ohledech se to, co ty a také někteří jiní navrhujete, stává nechutným.

Nemůžeme očekávat, že se naše chrámy stanou přístřešími pro množství vdov a zavržených žen, to bude velká zátěž a staneme se ve společnosti terčem posměchu. Bude tu také nežádoucí potomstvo a nedovolený sex, to již vidíme. A ženy jako slabší pohlaví vyžadují manžela se silným vědomím Krišny, aby toho mohly využít a dělat pokrok tím, že se pevně drží jeho nohou. Pokud od nich manžel odejde, co budou dělat? V naší společnosti je již tolik příkladů, tolik zklamaných dívek a chlapců. Proto jsem ve vašich západních zemích zavedl tento systém manželství, protože zde panuje zvyk, že muži a ženy se volně stýkají. Proto je manželství nutné, aby se chlapci a dívky věnovali oddané službě bez ohledu na odlišnosti v životním stavu. Náš manželský systém je však poněkud jiný než ve vaší zemi, nepovolujeme rychlý rozvod. Měli bychom manžela nebo manželku považovat za věčného společníka nebo pomocníka ve službě v rámci rozvoje vědomí Krišny a je tu slib nikdy se nerozejít.

Samozřejmě, pokud existuje nějaký případ velmi pokročilých žáků, manželského páru, který souhlasil s tím, že manžel nyní přijme sannjás, neboli stav odříkání, a oba to činí šťastnými, pak existuje pro takový rozchod důvod. Ale ani v takových případech nepřipadá oddělení se v úvahu. Manžel, i když je sannjásí, se musí ujistit, že o jeho manželku bude dobře postaráno a bude v jeho nepřítomnosti chráněna. Nyní existuje mnoho případů, kdy je manželka nešťastná poté, co byla opuštěna svým manželem v rozporu se svým přáním. Jak mohu takovou věc schvalovat? Chci se vyhnout tomu, že budu dávat příštím generacím jakýkoliv špatný příklad, proto tvoji žádost tak obezřetně zvažuji.

Ale jestli se stane tak snadným se oženit a pak manželku opustit s výmluvou, že manželský život je překážkou mého vlastního duchovního pokroku, nebude to vůbec dobré. To je neporozumění tomu, co znamená pokrok v duchovním životě. Musí zde být předepsaná povinnost, ať ta či ona, ale jakmile se věnuji nějaké předepsané povinnosti, neměl bych ji měnit nebo se jí vzdát, to je ta nejhorší chyba. Oddaná služba není těmito označeními omezována. Proto jakmile jsem se pro něco rozhodl, je lepší se toho držet a rozvíjet oddaný postoj až do úplné lásky k Bohu. To je Ardžunovo pochopení.

Doufám, že tě tento dopis zastihne v dobrém zdraví.

Tvůj věčný dobrodinec,

A. Č. Bhaktivédánta Svámí

Mumbáí, 4. ledna 1973