Harmonie v manželství

Hodnota astrologie při umísťování manželského kandidáta do svazku s kompatibilním partnerem nemůže být podceňována. Správně používaná astrologie může znamenat rozdíl mezi životem v osamělosti a utrpení a životem ve spokojenosti, z níž lze blaženě sloužit lotosovým nohám Šrí Gurua a Šrí Krišny. Prostřednictvím citátů z několika zdrojů tento článek prokáže, že Šríla Prabhupáda podporoval astrologickou kompatibilitu v manželství pro členy ISKCONu. O tomto aspektu kompatibility mužů a žen ve hvězdné vědě, technicky zvané ráši-maitra, Šríla Prabhupada píše ve svém Bhaktivédántově výkladu (ŠB 9.18.23)

Ve védské společnosti rodiče vždy brali v úvahu horoskopy chlapce a dívky, kteří se měli brát. Pokud se k sobě chlapec a dívka podle astrologických výpočtů po všech stránkách hodili, volba partnerů se nazývala yoṭaka a manželství bylo schváleno. Tato praxe byla v hindské společnosti běžná ještě před padesáti lety. Pokud však astrologické výpočty nesouhlasily, sňatek nemohl být uzavřen bez ohledu na to, jak byl chlapec bohatý či dívka krásná. Každý se rodí v jedné ze tří kategorií, zvaných deva-gaṇa, manuṣya-gaṇa a rakṣasa-gaṇa. Polobozi a démoni žijí v různých částech vesmíru a i někteří lidé připomínají polobohy, zatímco jiní zase démony. Jestliže astrologické výpočty poukázaly na rozpor mezi božskou a démonskou povahou, ke sňatku vůbec nedošlo. Podobně se braly v úvahu kategorie pratiloma a anuloma. Ústřední myšlenkou je, že pokud byli chlapec a dívka na stejné úrovni, dalo se očekávat, že jejich manželství bude šťastné, zatímco nerovnost by vedla k nešťastnému životu. Nyní se již sňatky neuzavírají tak opatrně, a proto se mnoho lidí rozvádí. Rozvod se stal v dnešní době běžnou záležitostí, ačkoliv dříve vydrželo manželství celý život a láska mezi manželi byla tak hluboká, že po mužově smrti žena dobrovolně zemřela nebo po celý zbytek života zůstala věrnou vdovou. To však již není možné, neboť lidská společnost poklesla na zvířecí úroveň. Manželství je nyní jen věcí dohody.

Šrí Krišna vysvětlil Ardžunovi toto pochopení různých lidských vlastností tím, že vysvětlil, že celý hmotný vesmír je ovládán třemi kvalitami hmotné přírody. Jednoduše řečeno, určování kompatibility horoskopů je založeno na spárování těch, kteří jsou ovlivněni podobnými kvalitami přírody. Po uzavření manželství, jakmile se pár přeorientuje na přátelský vztah, může být rozvíjen skutečný účel života – progresivní rozvoj vědomí Krišny – v podobě rodinné jednotky. V Bhagavad-gítě takové, jaká je, je uvedeno:

Ani zde, ani mezi polobohy na vyšších planetárních soustavách neexistuje nic, co by bylo oproštĕné od tĕchto tří kvalit hmotné přírody. (BG 18.40) 

Tuto Mou božskou energii, složenou ze tří kvalit hmotné přírody, je tĕžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdali, ji snadno překročí. (BG 7.14)

Šríla Prabhupáda znovu shrnuje vynikající hodnotu astrologie ohledně viváha-jagji neboli náboženského sňatku ve svém výkladu (ŠB 3.24.15) ohledně žádosti Pána Brahmy vůči Kardamovi Munimu. Pán Brahmá řekl:

Proto tě prosím, dej ještě dnes své dcery nejlepším mudrcům s ohledem na povahu a vkus každé z nich, a rozšiř tak svou slávu po celém vesmíru.

 Význam: Existuje devět hlavních ṛṣiů neboli mudrců: Marīci, Atri, Aṅgirā, Pulastya, Pulaha, Kratu, Bhṛgu, Vasiṣṭha a Atharvā. Všichni tito ṛṣiové jsou velice důležití a Brahmā si přál, aby devět dcer, které se již narodily Kardamovi Munimu, připadlo jim. Velice významné je zde použití dvou slov — yathā-śīlam a yathā-ruci. Dcery měly být dány příslušným ṛṣiům nikoliv slepě, ale tak, aby se k sobě hodily jejich charaktery a vkus. To je umění, jak dát dohromady muže a ženu. Spojení muže a ženy se nemá uzavírat pouze na základě sexuálního života. Je třeba zvážit mnoho dalších činitelů, zvláště charakter a vkus. Budou-li mít muž a žena navzájem odlišný vkus a charakter, jejich spojení bude nešťastné. Ještě před zhruba čtyřiceti lety se při indických svatbách ze všeho nejdříve porovnával vkus a charakter chlapce a dívky, a teprve potom se mohli vzít. To se dělo pod vedením rodičů, kteří za pomoci astrologie určili charakter a vkus chlapce a dívky, a pokud se k sobě dotyční hodili, bylo rozhodnuto: „Tato dívka a tento chlapec se k sobě hodí a měli by být oddáni.“ Další hlediska byla méně důležitá. Tentýž systém doporučoval i Brahmā na počátku stvoření: „Dej své dcery ṛṣiům s ohledem na jejich vkus a charakter.“

Podle astrologických výpočtů se člověk řadí do určité kategorie podle toho, zda má božské či démonské vlastnosti. Takto byl vybírán partner do manželství. Dívka s božskými vlastnostmi má být dána chlapci s božskými vlastnostmi. Dívka s démonskými vlastnostmi má být dána chlapci s démonskými vlastnostmi. Pak budou šťastní. Je-li však dívka démonské povahy a chlapec božské, jejich spojení je neslučitelné a v takovém manželství nemohou být šťastní. Jelikož v současné době nejsou chlapci a dívky oddáváni s ohledem na jejich vlastnosti a charakter, většina manželství je nešťastná a končí rozvodem.

Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je předpovězeno, že v tomto věku Kali se bude manželství uzavírat pouze s ohledem na sex — jsou-li chlapec a dívka spokojeni se svým sexuálním životem, vezmou se, a jakmile je s jejich sexuálním životem něco v nepořádku, rozejdou se. To není skutečné manželství, ale spojení mužů a žen po vzoru koček a psů. Děti, které se rodí v moderní době, proto nejsou pravé lidské bytosti. Lidská bytost musí být dvojzrozená. Dítě se nejprve narodí kvalifikovanému otci a matce a potom se narodí znovu duchovnímu mistrovi a Vedám. První matka a otec ho přivedou na svět a duchovní mistr a Vedy se potom stanou jeho druhým otcem a matkou. Podle védského systému vlastnili muž i žena v manželství, ze kterého mělo vzejít další potomstvo, duchovní poznání a v době početí dítěte zachovávali velice pozorný a vědecký přístup.

Jednou se mi služebník Šríly Prahupády svěřil, že Šríla Prabhupada někdy hodně dlouho sedával bez pohnutí, když jej vyvedl z míry žák, který ho žádal o rozvod. Gurudás Prabhu jednou poznamenal, že – předtím, než se začaly používat hodinky s bateriemi – Prabhupáda seděl tak nehybně, že se zastavily jeho automatické hodinky Bulova. Jednou Jeho Božská Milost přerušil dlouhé ticho a řekl jen: „Všechny problémy v naší společnosti jsou způsobeny volným stykem mužů a žen.“ Jindy také poznamenal: „Chlapec je dobrý a dívka je dobrá. Ale když se spojí, stanou se špatnými.“ Jeho Božská Milost nabízí řešení ve svém Bhaktivédántově výkladu citovaném výše. Řešením je vědecky zařídit sňatek podle principů Vedánga džjótiš, jak to prosazoval Pán Brahmá, který stvořil planety pod vedením Šrí Krišny. Zcela jednoduše vzato, měla by existovat ráši-maitrí neboli přátelství měsíčních znamení a nakšater, plus celková rovnováha mezi oběma horoskopy a jejich zaměřeními. Teprve pak by se mělo začít mluvit o manželství. Co se týče skutečného účelu manželství, Šríla Prabhupáda to vysvětluje ve svém výkladu k ŠB 4.21.46:

Manželství není určené pro smyslový požitek, ale pro získání syna plně kvalifikovaného osvobodit svého otce. Je-li však syn vychováván v nekvalifikovaného démona, jak může svého otce vysvobodit z pekla? Proto je povinností otce stát se vaiṣṇavou a vychovávat také své děti ve vaiṣṇavy. I když potom otec náhodou v příštím životě poklesne do pekla, takový syn ho může vysvobodit, stejně jako Mahārāja Pṛthu vysvobodil svého otce.

Když manžel a manželka žijí společně jako přátelé a společníci a vzájemně jednají s vědomím Krišny, dochází k duchovnímu pokroku a hojnému štěstí. Pokud na druhou stranu, existuje astrologická nekompatibilita a nesoulad, manželství vede k utrpení – nejen pro manžela a manželku, ale i pro děti. Žena je protějškem manžela. Šástry zahrnují ženu vědomou si Krišny nekonečnou chválou za její nekonečné přínosy. Prabhupáda říká ve svém výkladu k ŠB 4.26.16:

Jak již bylo vysvětleno, skutečná manželka je dharma-patnī. Znamená to, že byla přijata v řádném svatebním obřadu, a je tedy manželkou podle náboženských zásad. Děti, které se narodí dharma-patnī, dědí otcův majetek, zatímco děti narozené ženě, která není řádně vdaná, nemají na otcův majetek nárok. Slovo dharma-patnī také označuje počestnou ženu. Počestná žena je ta, která neměla před svatbou žádný styk s muži. Jakmile se žena může v mládí volně stýkat s různými muži, těžko zůstane počestná. Většinou to není možné. Máslo, které přiblížíme k ohni, se rozteče. Žena je jako oheň a muž je jako máslo. Má-li však muž počestnou manželku, kterou přijal v náboženském svatebním obřadu, tato žena mu může pomoci z mnoha nebezpečných situací, které mu v životě hrozí. Taková manželka se pak může stát zdrojem veškeré dobré inteligence. Díky dobré manželce a rodinnému životu v oddané službě Pánu se z domova stává skutečný gṛhastha-āśram neboli domácnost zasvěcená duchovnímu rozvoji.

Párování horoskopů podle vlastností a zálib nevěsty a ženicha bylo velkými mudrci od doby, kdy Pán Brahmá stvořil vesmír, velmi pevně a vědecky ustanoveno. Tato metoda je vyzkoušená, pravdivá a osvědčená a funguje přesně i dodnes. Na druhou stranu, moderní vzdělání s důrazem na předpokládanou rovnost mužů a žen slouží jen k podrývání rodinné jednotky a vzniku nežádoucí populace. O tomto dilematu Šríla Prabhupada píše ve svém výkladu k BG 16.7:

Démoni v současné době na tyto pokyny nedbají a myslí si, že ženy mají mít stejnou volnost jako muži. To však vůbec nezlepšuje společenskou situaci ve světě. Ženě má být správně v každém období jejího života poskytnuta ochrana. V dětství ji má chránit otec, v mládí manžel a ve stáří dospělí synové. To je podle Manu-saṁhity správné společenské chování. Moderní vzdělání však uměle vytváří pojetí feminismu, které je plné pýchy, a manželství je následkem toho již prakticky jen fantazií. Ani mravnost žen dnes není příliš uspokojivá. Démoni tedy nepřijmou žádný pokyn, který je pro společnost prospěšný, a jelikož se neřídí zkušenostmi velkých mudrců a jimi sepsanými usměrňujícími pravidly, jejich společenská úroveň je nesmírně ubohá.

Prabhupáda uvádí konečný soud o praktické hodnotě manželství v poslední kapitole Bhagavad-gíty (18.5):

Pán zde říká, že od žádné oběti, která je pro lidi prospěšná, se nemá nikdy upustit. Vivāha-yajña, svatební obřad, má usměrnit mysl člověka, aby byla klidná a tak způsobilá k duchovnímu pokroku. Většině lidí by se vivāha-yajña měla doporučovat, a podporovat by ji měly i osoby ve stavu odříkání. Sannyāsīni se nemají nikdy stýkat se ženami, ale to neznamená, že by mladý muž nacházející se na nižších stupních života neměl prostřednictvím svatebního obřadu přijmout mladou dívku za manželku. Všechny stanovené oběti jsou určeny k dosažení Nejvyššího Pána.

 A Jeho Božská Milost znovu podtrhuje tento bod ve svém Bhaktivédántově výkladu k ŠB 1.2.10:

Tělo má smysly, a proto určité uspokojování těchto smyslů podle usměrňovacích zásad je přípustné. Nesmíme však svých smyslů zneužívat k požitkářství. Sňatek, spojení muže a ženy, je kupříkladu nutný pro plození potomstva. Nesmí se však zneužívat k pouhému smyslovému požitku. Protože v tomto ohledu se dnes nedostává zdrženlivosti, existuje propaganda pro rodinné plánování. Bláhoví lidé však nemají představu o tom, že rodinné plánování přichází samo, jakmile člověk upřímně hledá Absolutní Pravdu. Když totiž někdo hledá Absolutní Pravdu, nadbytečné smyslové počínání ho neláká. Je svým bádáním po Pravdě tak zaneprázdněn, že na přebytečný smyslový požitek ani nemá čas.

Každý z nás se narodil pod tou či onou z celkem 108 pad neboli čtvrtin 27 nakšater. Každá z těchto pad má určité záliby, vlastnosti, vlivy, charakter a preference, které odpovídají příznivě, nebo nepříznivě ostatním nakšatra-padám. Když naleznou kompatibilitu nakšatra-pady, teprve pak může být provedena celková analýza horoskopu a může se v ní pokračovat. Jak uvádí Šríla Prabhupáda, příznivý pár, který uzavřel sňatek s požehnáním hvězd, následuje lepší štěstí. Tím, že žijeme společně v harmonii, vzniká základ pro vážný rozvoj skutečné nezbytnosti života neboli bhakti-jógy. To je požehnání Šríly Prabhupády.

Haré Krišna

Patita Pávana dás Adhikárí